Alergie vs. Atopie

Dvě onemocnění, jejichž projevy se překrývají a mechanismy patogeneze jsou podobné. Pro majitele i lékaře velmi frustrující záležitost. Pro zvíře nemoc na celý život. Jaký je mezi nimi rozdíl a jak je lze odlišit?

Společné příznaky

Běžně se potravní alergie i atopie vyskytují u mladých zvířat, můžou se ale objevit i ve středním nebo seinorském věku. Ušní boltce, okolí očí, podpaží, třísla a tlapky jsou svědivé a pes si je drbe nebo olizuje. Typické bývají vracející se záněty zvukovodu, kde často díky poškozené kožní bariéře dochází k přemnožení kvasinek.

Existuje předpoklad, že potravní alergie predisponuje psa k rozvoji atopické dermatitidy. S přihlédnutím k této myšlence se jeví jako pravděpodobné, že zhruba 30% alergických pacientů trpí oběma onemocněními.

Atopie i potravní hypersenzitivita jsou z většiny řízeny IgE protilátkami. Nicméně pro drtivou většinu pacientů trpících potravní přecitlivělostí se nepodařilo přesně identifikovat imunologický mechanismus reakce. To může být důvodem, proč nejsou sérologické výsledky (rozbory krve) spolehlivé, a proč v některých případech nefunguje protizánětlivá terapie.

Atopie

Je geneticky podmíněná a jedná se o zánět kůže vyvolaný přehnanou reakcí imunitního systému na alergeny v okolí zvířete (prach, pyl, roztoči). Zánět poruší přirozenou kožní bariéru a umožní kvasinkám nebo bakteriím infikovat kůži. Protože zánět sám o sobě svědí, zvíře se drbe, ještě víc si zraňuje kůži a problém se prohlubuje.

Potravní alergie

U silně svědivých pacientů by se měla provést diagnostická aplikace léčiva proti kožním parazitům (svrab, Demodex), protože tito parazité můžou způsobovat falešeně pozitivní reakci při stanovení reaktivity na prachové roztoče.

Taktéž pokusná terapie kortikoidy nás může posunout k diagnóze. Většina atopických pacientů reaguje na podání kortikoidů ústupem svědění, kdežto zdaleka ne u všech psů trpící potravní alergií je zlepšení tak patrné.

Pokud kožní problémy přetrvávají i po eliminační dietě, lze vyslovit předpokládanou diagnózu atopické dermatitidy. V tomto případě je ideální použití kožního alergického testu, který ovšem provádí jen specializovaná pracoviště a zahrnuje sedaci zvířete a oholení velké části srsti na boku.

Variantou je potom stanovení IgE protilátek z krve. U tohoto vyšetření ale vídáme víc falešně pozitivních výsledků než při kožním testu. Důvodem může být jistá míra zkřížené reakce aleregen-nespecifických IgE.

Na základě alergického testu se dá vyrobit desenzibilizační sérum (v řádu tisíců korun), které se psovi píchá v přesně daných intervalech a množství. Cílem této terapie je „zvyknout“ imunitní systém na alergeny a přimět ho, aby na ně nereagoval. Odpověď na tento druh léčby může trvat i devět měsíců, proto se doporučuje provádět aplikace nejméně rok. Mezitím bude zvíře pravděpodobně vyžadovat symptomatickou terapii svědění a případných kožních infekcí.